ÚSCHOVNA VZPOMÍNEK ♥

Říká se, že většina Američanů si pamatuje co dělala, když byl zastřelen J.F. Kennedy. Většina lidí napříč kontinenty si pamatuje, co dělala 11. zaří 2001. A většina lidí v ČR si pamatuje, kde sledovala finále hokejového turnaje ZOH v Naganu 1998. 

Na většinu svých nejsilnějších zážitků máme jen vzpomínky, uložené hluboko ve svých srdcích. Obvykle proto, že se na ty nejsilnější věci, co vás v životě potkají, nepřipravíte. Přijdou nečekaně, náhle a než se stačíte rozkoukat, jste doma. Hlavou vám letí milion myšlenek a ta milion první je „hej, já si zapomněla udělat fotku, nebo koupit něco na památku“. 

Jsou ale i příležitosti, na které si uchováme nejen vzpomínku, ale něco nám po nich i zůstane. Třeba Míra a jeho jizva na ruce po třech stezích ze sekání dřeva 😊 haha, ale to sem nepatří. Myslela jsem vznešenější vzpomínky. Třeba… třeba zásnuby 😊. Asi každá žena si pamatuje moment, kdy její partner poklekne, vyndá z kapsy skvěle padnoucího obleku černou krabičku, zadívá se jí do očí a pronese ten nejúžasnější milostný proslov, který kdy slyšela. Vy pak se slzami v očích vyřknete své „ano“ a v dlouhém obětí si vychutnáváte ty okamžiky štěstí a kocháte se výhledem na západ slunce…

OK, možná to neprobíhá vždy úplně takhle. V mém případě Míra poklekl, byl nervózní, proslov popletl. Ale o to to bylo upřímnější, milejší, nezapomenutelnější. A o to raději na to nyní vzpomínáme. Třeba jako nedávno, když jsme byli v JH na zámku přesně na místě, kde k tomu došlo 😊.

Přiznám se, že já doma a když někam jen tak jdu, snubní ani zásnubní prsten nenosím. Míra ho ale vybral s citem. Mohu je oba nosit dohromady. Zásnubní je jemný, snubní je jemný, ale lehce výraznější a spolu vypadají skvěle. Beru si je oba, když mě čeká něco důležitého, něco, z čeho jsem třeba nervózní. Dodávají mi odvahu a cítím se s nimi na ruce silnější.  Mám s sebou kus Míry i když třeba se mnou nemůže v ten moment být ♥.

O to pečlivěji je ale střežím, když je nenosím. Když jsme se brali, byl náš domov takový…pěkný, ale nebylo to ono. Dalo to moře práce, makalo se na něm, předělali jsme ho k obrazu svému, takže teď už vypadá tak, jak jsme chtěli. S domovem to mám vlastně jako s Mírou, bylo na něm hodně práce, ale už je k světu 😂 haha, ne, dělám si srandu.

No a nedávno Míra pronesl „ Nepředěláme tu zadní místnost na šatnu? Stejně tam teď jsou jen skříně, postel je tam zbytečná. Co takhle vyhodit postel, a udělat novou šatnu? “ Prvně jsem nechtěla… ano, můj manžel mi nabídl, že uděláme šatnu, že všechny skříně v ní budou mé, že on se vejde do těch vestavěných na chodbě a já nechtěla. 😂 Asi slabší chvilka, ale pak se mi to rozleželo a úplně mě to nadchlo.

No a proč píši o žádosti o ruku a vzpomínce na ní, když jsem vybzíkaná z toho, že budu mít šatnu? No protože v šatně bude jedno speciální místo na vzpomínku, na jednu speciální událost. Ano, v šatně budu mít šperkovnici, ve které to nejčestnější místo budou mít dva prsteny. Prsteny, které pro mne znamenají snad nejvíc. Znamenají, že mám po svém boku někoho, kdo je mi oporou, manželem, kamarádem, rádcem, vrbou, někoho, kdo mě občas děsně naštve, ale komu to stejně vždycky odpustím. Prostě někoho, bez koho bych nebyla kompletní. Stejně jako zásnubní prsten by nebyl kompletní bez snubního, já bych nebyla kompletní bez Míry. 

Takhle bude ta moje vypadat. Velká, bílá, elegantní. Na výběr je na eshopu www.therese.cz více verzí, já jsem chtěla tuhle, protože se mi hodí do šatny, kterou už mám v hlavě taky hotovou 😊. Vejde se mi do ní vše a přesto je skvěle kompaktní. Nechtěla jsem, aby zabírala zbytečně moc místa.

 Tak kterou byste si vybraly vy?

A jak jste to měli Vy? Pamatujete si na okamžik zasnoubení? 😊 A nosíte prsten na ruce, nebo ho máte ve šperkovnici ? Dejte mi vědět do komentáře.

P.S. tento článek je ve spolupráci s webem www.therese.cz který laskavě věnoval šperkovnici do soutěže a kromě toho tam mají nekonečný výběr nádherných vintage toaletních stolků 😊