Opravdová, od Mattela - tento článek věnuji všem maminkám malých princezen ❤️

Ahoj a krásný den všem,

dnes se spolu vrátíme o pěkných pár let zpět. Nebojte, nebude to žádný retro outfit, na které jste u mne jistě zvyklé 😀. I když přiznám se, už se moc těším, až si opět vezmu své milované zvonáče nebo retro šaty. Ty jsem si ovšem zamilovala, když mi bylo kolem 20,  v dnešním článku bych se ráda vrátila ještě o kousek hlouběji do minulosti.

Nedávno se mě (opět) někdo zeptal, jak to vlastně všechno vzniklo. Kdy jsem se začala líčit a co mě přivedlo k tomu, začít natáčet na YouTube.

Pamatuji si, jak jsem každé Vánoce netrpělivě čekala, až ostatní dojí večeři, aby se už konečně mohlo jít ke stromečku. Jak jsem napínala uši, abych nepřeslechla Ježíškovo zazvonění a hořela zvědavostí, zda bude pod stromečkem „barbína“, ta jediná pravá, nebo ne. Ona totiž barbína v té době  platila za dost nedostatkové zboží. Když jsem byla malá, nebyly barbíny běžným dárkem, cenovka ukazovala astronomickou částku, bylo jich málo a tak se na ně stávala fronta jako na banány. Našim se ji podařilo sehnat až po několika letech, když jsem měla asi 12 nebo 13 let a to už mne panenky moc nezajímaly 😀. Před tím ale, když jsem dostala panenku, tak to byla  „mrkačka“ nebo napodobenina barbíny, která je sice fajn, ale rozhodně to neuspokojí dětskou duši toužící po originálu. Pamatujete na scénku z filmu „Obecná škola“, kdy otec Zdeněk Svěrák dává u stromečku synovi dárek, co vypadá jako zabalená puška a on s radostí vykřikne „vzduchovka!“ a tatínek mu odvětí „No, vzduchovka to není, ale zbraň to je!“. A on to je zabalený stojan na noty k houslím 😀. Nebo jak syn Miroslava Donutila v Pelíškách, který sní o zápaďáckých pánských vysokých botách dostane lampasácké hnědé erární kozačky a zastírá zklamání? Tak nějak to vypadalo i u nás, pokaždé jsem dostala nějakou panenku, ale nikdy to nebyla pravá Barbie od Mattela.

Barbie byla a je jednoduše unikát. Mohla být každý den jiná, každý den jinak krásná. Myslím, že jsem nebyla rozhodně jediná, kdo na Barbie marně čekal. Dokonce bych řekla, že barbína představovala mezi holčičkami svým způsobem jakési měřítko společenského postavení, stejně jako dnes mají děti iPhone nebo "najky" 😉.

A tak jsem si pak na Štědrý večer lehla do postele s falešnou barbínou a přemýšlela, jak to udělat, aby se z ní ta pravá stala. 

Měla jsem na to celé sešity. Do jednoho jsem si kreslila návrhy na šaty. Kreslila jsem modely na svatbu, na párty, do školy, za kamarádkami, outfity na nákupy. Ve druhém sešitě jsem pak měla návrh na dům. Pokoj pro hosty, pokoj na oblečení a další ohromně důležité místnosti, vše samozřejmě zařízené do posledního detailu, včetně váz na stolech a záclonek v oknech. Jistě vás nepřekvapí, že už v té době u mne vedl květovaný vzor 😉.

Když se na to zpětně podívám, možná bylo dobře, že jsem tu pravou, od Mattela, dostala až později. Možná zrovna to, jak jsem kreslila a přemýšlela, byly ty okamžiky, které bych měla uvádět jako odpověď na dotaz „Jak to vlastně všechno vzniklo?“, kdy se zrodila ta touha dělat to, za čím jsem si poté chtěla celé dětství a dospívání jít. Nesnila jsem o tom, že budu princezna. Snila jsem o tom, že budu dělat z mrkaček barbíny. Že budu dělat ze slečen princezny. 

Když jsem byla starší, své náčrty jsem odložila. Nikdy jsem je ale nevyhodila a vsadím se, že by se doma u rodičů našly. A tak jsem začala snít o tom, že ze mě bude kadeřnice, návrhářka nebo kosmetička. Jenže rodiče měli na věc v té době jiný pohled a já na to prý moc dobré známky, takže jsem se nakonec rozhodovala mezi obchodkou a gymplem, který zvítězil. 

Ale i na gymplu jsem byla nejšťastnější, když jsem mohla své kamarádky po škole líčit, probírat se v drogerii šminkami, přestože nabídka byla tenkrát tristní a krášlit se na večerní diskotéku nebo ples. Kamarádky si moje ruce chválily a já jsem byla šťastná, protože jsem najednou mohla „dělat z mrkaček barbíny“.

Po maturitě na gymplu jsem snila o tom, že půjdu na textilní fakultu technické univerzity v Liberci, jenže Liberec není v Praze a tak to nakonec dopadlo jinak. Když však děláte něco, do čeho nejste tak úplně 100% zapálení, k úspěchu to nevede. Nakonec jsem se tedy odstěhovala z Prahy do míst, kam mne to vždy táhlo. Na starou chalupu bez ničeho, bez topení, bez kanalizace, bez funkčního záchodu, bez teplé vody... Do chalupy, která z dnešního pohledu, byla ruinou. V mých očích to ale v tu dobu byl přesně ten dům, který jsem si jako malá kreslila do sešitu. Jsem moc ráda a jsem za to vděčná, že i když rodiče tenkrát s mým rozhodnutím nesouhlasili, nebránili mi. A já to dodnes považuji za nejlepší rozhodnutí, které jsem kdy udělala, hned po tom vzít si toho nejhodnějšího chlapa pod sluncem ❤️. 

Tohle vše se jednoduše mělo stát. Protože kdybych neodešla z Prahy, mohla jsem dnes dělat něco jiného, mohla jsem být někde jinde. Mohla jsem být někým jiným. 

Já jsem ale z Prahy odešla a ostatní jsou jen „kdyby“ a na ty život nehraje. Takže jsem oprášila své dětské sny, nadechla se a do té vody skočila… A dál už v tom plaveme spolu 😉.

 

Ani netušíte jak moc jsem vděčná, že mohu den za dnem jít dál za svým snem. Že mám kolem sebe vás a i v reálu fajn lidi, kteří mne v případě potřeby podpoří. V hlavě mám spoustu plánů, které mne ženou dál a dodávají sílu, protože jít si za svým snem není vůbec snadné. Neexistuje žádná univerzální rada, nemůžete si vygooglit návod. Každý, kdo po té cestě kdy šel, vám potvrdí, že to bolí, že se vždy najde někdo, kdo vám hodí klacek pod nohy, že se vám budou někteří smát, že si budou lidé klepat na čelo a že budete občas i brečet. Přesto je to ale to nejlepší, co pro sebe můžete udělat! Alespoň to zkuste. Člověk totiž nakonec vždycky lituje toho, co neudělal, a ne toho, co udělal.

A proto jsem byla moc ráda, když mi před nedávnem Cosmopolitan nabídl účast v projektu moje zážitky s Barbie a oslovil mne, abych se o svůj příběh s Barbie podělila i já. Protože mnoho žen má tuto unikátní panenku v srdci jako milou vzpomínku na dětství. Stejně tak ji tam mám i já.
Když jsem přemýšlela, zda tento projekt vzít a jak ho uchopit, bylo mi hned jasné, že chci udělat radost těm nejmenším (protože vím, že mne sleduje plno maminek). A že teď, po tolika letech, budu moci vykouzlit úsměv na rtech jiným holčičkám, které také sní o tom, že jednou budou mít tu opravdovou Barbie od Mattela a jejich maminkám, které si je třeba nemohou nyní dovolit. Protože když se nad tím zamyslíte, tak ve finále to nejcennější, co můžete ostatním předat, je radost dětem a dospělým motivace plnit si své dětské sny, které je dělají šťastnými. 

Sledujte tedy mé sociální sítě, kde se brzy dozvíte, jak tyhle krásné panenky získat. Protože všechny tyhle holky, které jsem dostala jako rekvizitu ke článku, poputují k vám, k maminkám, a poté najdou svůj nový domov v náručích holčiček, které si třeba i s jejich přispěním někdy splní svůj sen a stanou se princeznou, kadeřnicí, modelkou, lékařkou, nebo třeba astronautkou.

A o první set si zasoutěžíme hned dnes pod tímto článkem. Stačí, když mi napíšete, pro koho byste chtěla panenky vyhrát, jestli jste někdy dostala Barbie pod stromeček a co je vysněným povoláním vaší dcery či mladší sestřičky? Prosím připojte váš email v případě, že vyhrajete, ať vás mám kam kontaktovat 😉. Soutěž běží do nedělní půlnoci 18.6.
Všechny panenky jsou nové, originální v původním balení, pouze byly nafoceny.

výherní set 1

výherní set 2

výherní set 3