Proč je 30 skvělý věk

Depku z přibývajícího věku rozhodně nemám a mít nebudu. Když žena o sebe pečuje, pravidelně cvičí, může vypadat velice dobře i v 50tce :)

Perfektní článek Peti! Mně táhne akorát na třicet a tak nějak cítím tlak okolí, že třicet je teda ten zlomový věk a už bych měla být rozumná a bla bla bla. Já se ale cítím rozumná, jen to nemusí znamenat, že se budu oblíkat jako stará bába a mluvit jen o dětech a slevových letácích. Život je krásnej a jak říkáš, umím si ho užít a dělat si radost! Děkuju zas za připomenutí, jsi skvělá <3

Mám sestru, které bude 40 a vypadá na 30. Hodně o sebe pečuje (vlasy, kosmetika, nehty). Nedávno držela Ketodietu, takže je nyní štíhlá jak 20tka. Obléká se barevně, žensky a sexy. Myslím, že je s věkem krásnější a víc si života užívá. Také má spoustu energie. Chodí každý víkend pařit a loví muže a testuje je.:-)

Skvělý článek :-) Ve všech bodech souhlasím :-) A kritikům bych řekla, ať jdou do háje s těmi svými zkostnatělými názory o tom, že ve 30ti už jsme na vše staré... :-)

Moc hezky napsané :) A souhlasím s Laurou :)

S mnohymi bodmi suhlasim, niektore su fakt trefne. Mne je cerstvo 34 a depku z veku mam len v tom zmysle, ze nemam partnera a citim, ze uz je ten vek limitujuci, najma ked vsade naokolo vidim stastne manzelske pary, s detmi atd. Inak sa citim na 26-27, aj geny mame dobre:-) , takze ziadne vrasky a sediny. Len sa clovek obcas citi sam a smutny, tazko sa mi naladuje na to, ze bud sama stastna, spokojna a vyrovnana. Inak by som sa k tomu stavala v 25-tke ako teraz. Pekny vecer Peti a vyzdrav sa.

Krásný článek a našla jsem se ve všech bodech a to mi ještě není ani 25 let, asi proto mi vždycky všichni říkají "Chováš se jako by ti bylo třicet" :D

Pěkný článek, jen si nemyslím, že ve 30 lidi dělají práci, která je baví. Někdo chodí do práce pro peníze, ne proto, že ho to baví a to se v mnoha případech ani po té 30 nezmění :P

Nooo, je mi 23 a mam pocit, ze jsem silene stara :D A v hodne bodech se uz ted vidim a i kdyz si pripadam stara, rozhodne nemyslim, ze zivot po 30 konci. Mamce je 45 a vsichni mysli, ze jsme sestry a rozhodne neni zadna nudna mamina.
Beauty of pink / Knižní regál

Příjemný oddechový článek, i motivační.
Z přibývajícího věku nejsem nadšená. Hlavně asi kvůli takovýmtěm věcem jako usazování se, zakládání rodiny - nemám se momentálně s kým usazovat a i kdybych měla, na děti se ještě necítím, ale už jsem ve věku, kdy se to očekává, a v tomhle ohledu bude jen hůř s každým dalším rokem na krku. :-) Taky tělo už není funkční jako dříve a ani tak nevypadá, ale to nějak beru jako věc, za kterou si můžu sama (tedy ten vzhled, nikoli funkčnost ve smyslu nějakých nemocí/obtíží a omezení). Nicméně naprosto souhlasím s body jako zkušenosti apod. Moc dobře si pamatuju, jak "velká" jsem si připadala třeba ve 12, děsně dospělá v 15 apod. Myslela jsem si, že jsem sežrala všechnu moudrost světa a máma a její názory byly samozřejmě trapné a mimo. :-) Zpětně vidím naivní dítě a vím, že to takhle bude pokračovat dál. Dnes si připadám nejmoudřejší, co jsem kdy byla, ale až mi bude dvojnásob, budu se zase jen usmívat, co jsem si tehdy (dnes) myslela a co jsem řešila. :-) Tohle mi přijde neobyčejně kouzelné.
Mouni

Krásný pozitivní článek navečer - díky. Je mi 33, mám tři děti a nikdy jsem se necítila a nevypadala lépe. Dokonce se mi nedávno v obchodě stalo, že po mně chtěla prodavačka občanku. Tak jsem jí poděkovala za kompliment a velebila svou kadeřnici, odkud jsem se zrovna vracela.

Hezky clanek,se spoustou bodu souhlasím:-) mozna se ty konvence v poslední dobe trosku bori,ale kazdopadne tricitkou fakt nic nekončí,naopak.

30 mi teprve bude, ale souhlasím! Super článek!

Milá Péťo,
tenhle článek si dávám do záložek a hodlám se k němu pravidelně vracet :-) je to moc mile sepsáno a kdybych třicítku nepřekročila, minimálně bych se na ni po téhle hromadě písmenek začala hodně těšit :-)
Jediný komentář, co mě k věku napadá... Tak že bych nevrátila ani jediný rok, který jsem už prožila. Teď tohle číslo je prostě TO ono :-)
Krásný večer přeju!
Bebe

Miluju tyhle články!! :)
Mně je 20 - momentálně jsem skoroplešatá, unavená, oplácaná, dost na nervy, ale šťastná. Studuju medicínu. Okolo ní se točí celý můj život - přináší mi rovnováhu, jistotu, řád a radost. Až s ní jsem si pořádně uvědomila, že když nejde o život, tak jde o ho*no. A i když mám za tři dny zkoušku ... stojí to za to!
Držte mi palce :)

Je mi 42, a můžu se pod všechno, co Petra napsala, směle podepsat. Život je super - pokud člověk chce a maká na tom.... jo, mám už nějaké ty vrásky, ale je mi to vlastně asi úplně jedno :)

Třicítka mě čeká za 2 roky a co bude dál, mě vůbec neděsí, spíše naopak. Jsem ráda, že období školní docházky, diskoték, bolehlavů z alkoholu, obav "co na to rodiče" a hlavně puberty mám za sebou a čas bych vrátit nechtěla! S věkem nabývám zkušeností a jen tak něco už mě nerozhodí. Za jeden jediný rok jsem otěhotněla, vdala se, koupili si byt a porodila jsem, to vše mě velice posunulo dál...V uvedených bodech jsem se našla, jsou to moudra! :)

Ahoj Peťo, letos mi bylo 30 a musím potvrdit, že se cítím snad nejlépe ve svém životě a 30 mi zatím nikdo nehádal. Mám partnera na kterého se mohu ve všem spolehnout, kupujeme byt a zařizujeme si ho k obrazu svému, vydělávám, takže si můžu dopřát věci které se mi líbí, o víkendu vyrážíme na mejdany jako ve 20 (na tom se nic nemění), jsem zdravá, šťastná a tak to má být. Co je mi ale velmi líto jsou trapné poznámky mužů o tom, jak oni zrají ale ženy jsou po 30 staré (to jsem např. letos slyšela od jednoho rodinného příslušníka, který se mi vysmíval že slavím 30 a on slaví 50 a je nej). Přitom je to z valné většiny přesně naopak. Pokud o sebe ženy dbají, vypadají krásně v jakémkoliv věku, zato s muži mám zkušenost tu, že o sebe přestanou dbát a už ve 40 vypadají příšerně. Neříkám že všichni, ale jsou na tom hůře než ženy. Mojí mamce bylo 50 a vypadá skvěle, škoda že tu není nějaká 50 letá bloggerka, která by to samé sepsala pro 50+ - hned bych jí to dala přečíst. Díky za skvělý článek!

Umění odmítnout se asi skutečně dostaví až s věkem. Já to dříve (před 30) neuměla. Neustále jsem měla pocit, že jsem ve škole a že musím všem vyhovět. Až jsem pochopila, že mne to moje "ano" ničí a můžu si za to sama. A moc dobře si pamatuju ten bod a následný pocit po tom, co jsem poprvé odmítla, řekla ne a byla mile překvapená, že se vlastně nic moc hrozného nestalo :) To neustálé kývání na všechno mne opravdu strašně dusilo. Dusilo mne více věcí, připadala jsem si do 30, že mám v životě jen chaos, byla jsem netrpělivá, na jednu stranu věděla, co od života chci, na druhou stranu zase ne... jak říkám, chaos :) teď i problémy v životě řeším jinak, ne hned, ale s odstupem, rozmýšlím, hledám cesty, jak by to nejméně bolelo a na každý problém se dívám jako na nepříjemný obchod, že něco musím obětovat, ale nakonec to nebude tak zlé :) Prostě se nebojím teď být ještě starší :) inspirací mi je hodně žen, starší než jsem já. :)

Super článek i když splnit všechny body je pro mě plán na dalších pět let :-) Můžu ale říct, že teprve ve 30 jsem zjistila, co od života opravdu chci a konečně na tom pracuju a je to super. Nejhorší je, že čemu věříme, to se stane pravdou, takže pokud si říkáte, že lidé po 30 nebo 40 patří do starého železa, tak i vy v tomto věku zestárnete a budete se cítit jako staré železo.
Jsi krasna

Nejlepší článek,co jsem tady četla. Opravdu skvěle napsáno. Potěšilo mě to a trochu uklidnilo,že nemusím tolik vyšilovat,že už jsem stará (skoro 32) :-)

Super článek Peťulko! :) Třicítka mi už klepe na dveře (za rok), tak jsem něco podobného potřebovala slyšet. :)))

Já jsem si začala připadat stará, když mi první dítě na ulici řeklo "dobrý den" a přitom vypadám na 18, občas i mladší :) Nedávno si prodavačka myslela, že si kupuju sešity do školy pro sebe a ptala se do které jdu už třídy :) Bude mi zanedlouho 31 a musím říct, že už bych teda mladší být nechtěla :) Když si představím - znova školy, znova hledání partnera, znova všelijaké stěhování, znova hledání práce, seberealizace... Díky, ani za nic! Jsem ráda za to co mám teď, co jsem si vybudovala. Samozřejmě je pořád co zlepšovat, ale ve 20ti začínat znova od nuly, to bych už nechtěla. Co se týká vzhledu, myslím si, že žena je právě kolem 30tky nejhezčí - ví, co si může dovolit, co jí sluší, protože má právě ty zmíněné zkušenosti a soudnost + rozum - vše se to nakonec spojí dohromady a vyjádří to osobnost. Až mi bude 50, možná budu tu dvacítku chtít zpátky, ale dost o tom pochybuju. Žádný starší člověk, kterého jsem se kdy ptala, by nechtěl být znova mladý. Je to i dobou.

Amen :-) Super napsáno, souhlas se vším! Nejdůležitější je "žít pro sebe" a hlavně nepodléhat psychickému nátlaku "jsem stará". Vidím to třeba na rodičích, kterým je 60 a pořád se vymlouvají, že jsou už "staří". A naopak, mám známých, kterým je 75 a pořád mají nějaké plány, stále jsou akční a psychicky mnohem mladší než rodiče... Vše je zkrátka v hlavě!

Je mi 21 a myslím si, že už splňuji většinu Pétiných bodů :) A upřímně se někdy těším, až mi bude těch 30, 40, protože když jdu někdy po městě, říkám si, že ta čtyřicítka je mnohem větší kost, než lecjaká dvacítka :) A k tomu, co psala Péťa hned na začátku, že prý je na některé věci moc stará, je to blbost, zrovna tobě Péťo může směle závidět lecjaká osmnáctka. A v tom je jádro pudla, ne v tom, že je ti 30 :)

Ahoj Peti, skvělý článek! Mě je 31 let a myslím že je to skvělý věk. Našla jsem se snad ve všech bodech. Měj se krásně! Petrushca

neubrala bych si dobrovolně ani jeden rok života :) těším se na další léta a nelituji ani minuty.
naštěstí mám pocit, že tento trend mládí, který započal v 90. letech už pomalu ustupuje, objevují se totiž stále atraktivnější padesátnice a šedesátnice a i filozofie společnosti se pomalu mění z uspěchané a aktivní na vyzrálou a vyrovnanou

Duši lahodící článek! ;-) Je mi 30 a se všemi body absolutně souhlasím. Na věty typu "Není tohle na tebe už moc barevné?" nebo "Ty sis koupila časopis Joy? To je snad jen pro náctky, ne?" jsem už imunní, můj věk mě baví.

Bez problémů přiznávám, že až okolo třicítky jsem se začala pravidelně starat o svou, jinak bezproblémovou pleť (kromě odličovače, samozřejmě, ten používám odjakživa). Takže mám zásobu očních, denních i nočních krémů, tonik a micelárek vhodných pro mou pleť a užívám si svůj každodenní kosmetický mazací rituál :) Taky jsem se začala kreativněji a barevněji líčit. Nejen černá linka a řasenka. Lepší je pro mě jemnější šedá linka a nějaké fajn barevné stíny, pasující rtěnka a paráda jistá :D

V něčem mi připadá, že si užívám života daleko víc, než ve dvaceti. Nikdo mi nediktuje, co mám, jak mám a jak nemám žít svůj život. Momentálně jsem začala studovat druhou vysokou školu, vím co chci a kam směřuji. Mám vedle sebe báječného manžela, který mě podporuje a je mým nejlepším přítelem. 30ka je prostě fajn!

A myslím, že k té "věkové" pohodě rozhodně přispívá i existence beautyblogů, obzvlášť takového, jaký má Péťa, protože vidět dobrou energií nabitá videa krásné, chytré, kreativní i odvážné "přestřicítky" je neuvěřitelně motivující a skvělé! Seeing is believing :D

Klobouk dolů za tenhle článek :) normálně čtu spoustu blogů, ale nekomentuji skoro nikde, ale tady musím, Peti je super, žes to takhle hezky sepsala, třeba to někomu otevře oči a i když mi je 23, tak jsem se už teď ve spoustě bodech našla :-)

Krásný článek! U každého odstavce jsem si v duchu říkala: "Žejo! Žejo!" Do třicítky mi chybí dva roky a souhlasím úplně se vším, jen bych možná přidala jednu věc - pokud není člověk zabedněná trubka, tak už pochopil i leccos z kapitoly sebepoznání, takže ví kdo je, jaký je a jak může nejlépe vycházet s lidmi. Pro mě byl třeba naprosto přelomový minulý rok, kdy jsem zjistila, že nejsem divná, ale jen introvertní. Věřte nebo ne, ale to zjištění mi otevřelo oči ve spoustě věcech a usnadnilo pohled na spoustu situací, konfliktů či vztahů.

Dobré téma a taky osobně nechápu, proč všichni ten věk řeší..je mi prostě tolik, na kolik se cítím a basta. Pokud už mám něco za sebou, je toho třeba využít ve svůj prospěch, zúročit zkušenosti a životní kopance v něco skvělého =). A když jsem mladý, no tak pak se zase můžu těšit ze všeho toho objevování nepoznaného, učení se je přece ten nejhezčí životní proces (a ne, nemyslím tím sezení ve škole =))

Michael
www.ontheleaf.net

Moc krásně napsáno! :-D

Moc hezký článek! Také nechápu, proč každému tak záleží na věku a tak strašně se řeší, jestli si v tom a tom věku může obléct to a to...Trocha soudnosti je samozřejmě potřeba, ale proč by člověk nemohl být stylový i jindy než v "teenage" letech? :) The Colorful Blog

Pěkně popsaný ideální stav, ve kterém by se ženy po třicítce mohly nacházet kdyby ...Je v pořádku, že realita tak dokonalá není, myslím, že i pokud dosáhneme jen některých bodů je to fajn a o ostatní se můžeme snažit.
Mě je 52 a nechtěla bych se vrátit do 20. Z uvedeného samozřejmě všechno nesplňuji, ale to mě netrápí. Mám jen jednu poznámku (zkušenost) - trochu mě někdy zamrzí, že v mém věku, pokud jste obyčejná, i když upravená ženská, stanete se pro muže neviditelná. Výjimkou jsou ženy oplývající osobním kouzlem a šarmem, což se podle mého názoru nedá naučit. Ale jinak jste neviditelná, protože kouzlo mládí je pryč a na uctivé chování ke stáří jste ještě mladá. Nemám na mysli navazování vztahů s muži, jen obvyklé společenské chování. S touhle neviditelností se musíte v určitém věku vyrovnat.

Súhlasím so všetkým, žena čím je staršia tým je lepšia, ako víno. Bohužiaľ nevedno prečo, zvyšok populácie je asi iného názoru. Žena po 30-ke je diskriminovaná, či už zamastnávateľmi alebo mužským pohlavím. Nedajboh stratí žena po 40-ke zamestnanie, nemá šancu sa už do 65-ky zamestnať a nikto neberie do úvahy jej kvalifikáciu ani skusenosti. Skrátka je nepoužiteľná pre trh práce. U mužskej populácie je žena po 25-ke neatraktívna a nežiadaná a môže mať aj miery 90-60-90 a len dve vrásky okolo pier od úsmevov čo rozdáva mužom. Aj dôchodca sa otočí radšej za sviežou dvaciatkou, ako za pestovanou štyriciatničkou. V minulosti niektorých civilizáciách ženy, ktoré už neboli schopné reprodukcie boli dokonca fyzicky likvidované. Taká je realita, a to sú dôvody prečo všetky ženy začínajú upadať do depresie s pribúdajúcim vekom, prečo majú strach zo staroby, prečo sa dajú rezať u plastických chirurgov, napatlajú na seba aj jed, len aby zostali navždy mladé. Smutné, ale bohužiaľ pravdivé.

Nejde se nepřipojit, v mnoha bodech s Tebou souhlasím, po třicítce pociťuji vnitřní klid, méně se stresuji a více se raduji z toho, že jsem zdravá, že se mi daří a mám konečně partnera, se kterým jsem spokojená :o))
Jana

Zrovna tento víkend mě mamka opravila,že mi už není 30,nýbrž 31. A ať si tedy neubírám. Teď už každý rok bude prý znát..A v práci mé kolegyně kolem 20 probíhají problematiku věku chlapců,jestli 17ti letý přítel je už moc,nebo málo a 25 už je moc starý:-D nezbývá mi pak jen se pousmát.

Ahoj, nechcem ťa nejako uraziť, neviem či si taka len vo vlogoch alebo aj v realite, ale príde mi že si taká až moc "praštená" ako nejaká nástka. Samozrejme je fajn keď človek nie je konzervatívny a až moc slušný, ale čo ja poznám 30 ročné správajú sa na 18..aj keď sú to mladé ženy, občas je to už moc... Je to len môj názor tak prosím no hate! Inak vela žien po 30 dieťa odkladajú, že majú čas, bohužial si neuvedomujú že čím sú staršie, tým väčšia pravdepodobnosť Dawnovho syndrómu u dieťaťa bude (či iných chorôb) :/

Třicítka už mi dejchá na záda a cejtím se nejlíp ve svým životě :-)
Takže vlastně souhlasím s každým bodem :-D

Pěkný oddechový článek, třeba se pár slečnám uleví, jsi jedna z nejčtenějších blogerek u nás, takže se to snad dostane k co nejvíce lidem, kteří věk řeší. Mně to příjde jako hrozná škoda, že se holky, slečny a ženy nechají takhle ovlivnit médii a pak se bojí stárnutí. Stárnem přece všichni a když je s tím člověk smířený, tak stráne tak nějak krásně a sgrácií. Ale jedna z těch věcí nahoře u mě platí taky, nejraději bych narozeniny neslavila, ale ne proto, že bych se bála stárnutí nebo bych byla nerada, že jsem zase o rok starší, ale protože mi to příjde jako zbytečnost. Nejradši bych neslavila ani svátky, a to jak svůj tak i Vánoční, Velikonoční a podobně. Ale to už je čistě moje mínus. Ve svých 22ti se cítím furt na 16, jako naprosto blbý, prkený kuře, co neumí mluvit na veřejnosti a křečovitě se tváří při každém očním kontaktu, ale vůbec mi to nevadí. Důležité je, na "kolik" se cítíme a ne na to "kolik nám je". Jak píšeš, nadhled, ten je rozhodně fajn a mě osobně sice nevytáčí poznámky na můj vzhled nebo na mé chování, ale blbost lidí a kolikrát jednám fakt hodně impulzivně a vztekle, no snad z toho vyrostu :-).

Super článek. :) Tímto jsi podle mě mnoho lidí přesvědčila o tom, že 30 není vůbec špatný věk. Jen tak dál. :)

Tak to si snad někam přepíšu, je mi 22 let a s některými body se ztotožňuji, na jiné se těším :) Body jako např. cítit se svá a sebejistá, umět říct ne, znát své kvality, umět se ocenit apod. je pro mě oříšek. Nervuji se vším, i maličkosti mě dokáží občas pěkně naštvat, takže jestli je tu vidina a nadějě toho, že budu odolnější a jistější sama sebou, tak to se už moc těším, samozřejmě na tom pracuji už nyní, ale je to pro mě velká výzva. Já říkám: věk je jen číslo napsané v občance.

Se vsim souhlasim, hezky napsano. Marta 39!

Ja osobne som otázku veku riesila tak do tej 25ky, proste kazde narodeniny, jeej, zas mam o rok viac bla bla bla.... po tej 25ke sa to nejak zlomilo, teraz mam o desat viac a pre mna bola ta uplynula dekada tym zatial najlepsim usekom mojho zivota (aj tak dufam, ze bude este prekonana ;) ) No a ked teraz vidim nejaku blogerku vzdychat nad tym, ze "Paneboze uz budem mat 25!" tak je mi to take smiesne, asi preto ze som bola taka ista. Teraz sa s hrdostou hlasim k svojmu veku, nie je to ziadne statne tajomstvo a nemam problem odpovedat na takuto otazku.

Mě je 24 a připadám si fakt stará :D Nebo jako né, že bych si přišla jako ňáká babička, ale zhruba od tý 20ky to tak strašně letí, že to na mě prostě hrozně doléhá. Maminka měla pravdu když mi říkala ať si užívám dětství protože až budu dospělá tak to bude všechno utíkat mnohem rychleji :)

Ja si myslim, ze zena je nejkrasnejsi prave mezi 30 a 40 a ten vrchol je nejak kolem 35. Nejen diky tem vecem, ktere vypisujes v clanku, ale hlavne proto, ze uz dospela. Myslim fyzicky dospela a hlavne je to videt v obliceji. Vidim to sama na sobe, bude mi 31 a pripadam si mnohem hezci nez v 21. Postavu mam teda relativne horsi, ale celkove je to o 100% lepsi. Jinak souhlasit s tema bodama tak uplne nemuzu, napriklad se mi po nejakych 28 hrozne zhorsilo zdravi, ale.to.je.spis dusledek nezrizeneho.zivota v mladi. Pila jsem dost alkohol a kourila, jedla samy nezdravy veci, bramburky a kolu a tak a telo mi to ted vraci, takze paradoxne jsem se citila lip tehdy nez ted, kdyz uz nic z toho nedelam :-D. Ale tak to byva.

Moc povedený článek, řekla bych, že sedí :) Je mi 36 a skoro se vším se ztotožňuju, akorát s jedním bodem mám trošku problém. Co se týká kariéry - "potupným brigádám a pracovním pozicím jste daly vale a začaly konečně dělat to, co jste vždycky chtěly a umíte se za to nechat adekvátně ocenit nebo si o to alespoň říci". V podstatě ačkoli člověk dělá to, co vždycky chtěl, po několika letech strávených ve vysněné práci může prožívat frustraci. Vidina lepších podmínek a vyššího platu je ta tam, rok od roku všechno jen horší a horší. Prožívání stresu a nátlaku, podle mě to platí v dnešní době na většině pracovních pozic. Navíc změna zaměstnání není zrovna jednoduchá. Spousta lidí má obavy z budoucnosti, o svou rodinu, atd. Ideální stav je úspěšně podnikat v tom, co člověka baví, jenže to taky nemůže dělat každý. Je potřeba k tomu mít schopnosti, odvahu, tvrdé lokty, někdy i známosti nebo popularitu, finance na rozjezd... Prostě pro některé platí, že ačkoli ví, co od života chtějí a co ne, stejně realitu kvůli různým dalším okolnostem nikdy nezmění k lepšímu :)

Ahoj Peťo, mě je zatím 26, ale věk jsem řešila a řeším - i když teď už méně než dříve, ale je to pro mě spíš dané zázemím. Když mi bylo čerstvých 15 let, připadalo mi, že se kolem mě točí svět, ty prázdniny po 9. třídě před střední školou byly prostě úžasné. Nikdy už jsem si tak sebevědomě a důležitě nepřipadala. V 16 jsem si díky nešťastné lásce připadala na odpis. V 18 jsem konečně začla zase dýchat, ale byla jsem ustrašená tím velkým světem, co se všude chtěl otevírat (vysoká škola, zaměstnání, kluci), takže mi z toho moc dobře nebylo. Ve 20 jsem řešila, co si o mě kdo myslí, měla jsem lásku, u které jsem si po celé roky myslela, že je osudová, ale ten kluk mě tak vyřídil, že po 6 letech jsem utekla, i když jsme byli zasnoubení. Začla jsem si užívat a našla lásku, u které jsem neznala hranici, nikdy předtím ani potom jsem tolik nemilovala - on mi ale taky zlomil srdce, takže jsem odešla a dnes je to jen střípek, který mě mrzí, ale dal mi velké ponaučení. A v 25 jsem našla muže - pro mě prvního v mém životě, který má srovnané hodnoty jako já, můžu se o něj opřít a podporuje mě. A v 26 můžu říct, že jsem neskutečně ráda, že jsem se odstěhovala od rodičů, ukončila studium, našla si práci a bezva přítele, protože tohle všechno zlepšilo mé životní podmínky naprosto markantně, i když jsem se toho dřív šíleně bála. Pleť mám teď nejhezčí, za celej svůj život, oblékám se odvážněji a víc lichotivě vůči mé postavě, nejsem smutná, když si s někým hned nerozumím, vycházím s rodiči, dělám si věci po svém a nikdo mi do toho nemluví. A i když přijdou pro změnu řeči který se od 20 let změnily, nevykolejuje mě to tolik jako dřív. Ve 20 mi mamka říkala, že nechce být babičkou, v 26 mi říká, že nejsem nejmladší a měla bych si pořídit děti. Myslím, že na děti je vhodný čas tehdy, když člověku připadá, že by byl dobrý rodič. A co se zdraví týká. Tím, že jsem začla přemýšlet sama za sebe a nepouštím do sebe tolik informací od ostatních - co si myslí, že je pro mě nejlepší - jsem si i zlepšila zdraví. Už vím, že s nemocemi jde bojovat a k životu se stavím s očekáváním a otevřená, protože mi přineslo, co se zdraví týká 2 benefity. S astmatem se dá bojovat sportem i bez prášků a inhalátorů - odzkoušeno! A s mým autoimunitním zánětem mi kupodivu pomohlo první zaměstnání a pracovní benefity. Proč mi asi lékaři nikdy neřekli, že by mi pomohlo, kdybych změnila stravu a začla se tak pomalu uzdravovat, místo abych do sebe ládovala každým rokem víc a víc prášků? Každý svého štěstí strůjce, a i když je věk a vše, čeho se to týká, boj, není marný. Proč nebýt za dámu v každém věku. A i když karambolů jsem zažila hodně, nemůžu říct, že bych něco vzdala. Vždy bojuju a něco získám. A zkušenosti jsou k nezaplacení.
Ať se ti i nadále daří, moc ráda tě sleduju!

Zatím jsem překročila první pomyslnou hranici, tedy 25 let, kdy si dvacítky myslí, že končí život :D A pamatuju si, jak jsem ve 23 měla děsněj strach z toho, že jak překročím pětadvacítku, začnou se mi dělat vrásky neskonalou rychlostí :D Naštestí se to nestalo (ufff), o celé tři roky později (no považte, celé tři roky!) se tomu směju. Napsala jsem o tom i článek: http://vidlickavpolevce.blogspot.cz/2016/04/jake-to-je-kdyz-vam-je-25-let.html