Nestárneme, stáváme se retro ...

Posledních pár let mi bylo pětadvacet, teď mi pár let bude třicet J Nikdy mi to nevadilo, zraju jak víno. V pubertě sem měl docela dlouhé vlasy (i když to teď možná nevypadá), dokonce sem měl dlouhé vlasy až u maturity. Až pak sem začal postupně zkracovat až do nynější, mírně prošedivělé, délky. A líbí se mi to… Poslední dobou se ale u Peti na blogu rojí názory, že lidem po třicítce by se na čelo měl vypálit cejch „čekatel na futrál“. Třicítkám končí spotřební doba, musí odevzdat boty na podpatku a ven mohou jen v šatech ke kotníkům a nikdy ne dříve, než 20 minut po západu slunce. Místo slušivých brazilek už jen bombarďáky z kousavé vlny…  

No jo, tak jsme kategorie 30+ . Jsme analogoví dinosauři, ale u zrodu digitálního věku stála právě naše generace a generace našich otců. Takže klídek, jo, smrkáči… Jo, je pravda, že když jsme nestihli nějaký díl Přátel, tak jsme ho prostě třeba rok neviděli, protože nebylo kde, kdo měl video s možností nahrávat měl výhodu, pokud měl teda doma nějakou prázdnou kazetu, na kterou by si je nahrál, v opačném případě si asi každý někdy zažil situaci, kdy zoufalý seděl před videem, v jedné ruce kazetu s Rambem, v druhé ruce Predátor (nebo Pretty Woman, v ženském případě) a byl nucen udělat jedno z nejtěžších rozhodnutí, který film přehraju???  Stejně tak se  nám na dovolené mohlo stát, že jsme z celého týdne měli jen 36 fotek, protože jste měli jen jeden film… A ano, první mobilní telefon jsme měli v druhé polovině střední… A ano, fakt jsme generace, která začínala na walkmanech, pokračovala na diskmanech a přes Mp3 přehrávače se nakonec dostala k poslechu hudby z mobilu. Pro někoho hluboký pravěk, pro mnohé třicetileté důchodce krásné vzpomínky.

Já, jako hrdý třicátník, jsem nyní velmi potěšen vlnou retro dizajnu na vše. OK, v některých případech je to retro až tak retro, že originální předlohu pomatují už jen opravdoví dinosauři přes padesát, ale mě se většina těch retro věcí líbí asi víc, než moderní super cool dizajn.

Ať už jsou to foťáky, sportovní auta, rádia, nebo držák toaletního papíru :D A evidentně nejsem sám, protože vlna retra neupadá, ba spíše naopak…

Že jsme vyklízeli půdu (a při té příležitosti se rozhodli, že naše další auto bude na tuty dodávka, protože dodávky jsou boží) možná někdo na facebooku zaregistroval. Práce nudná, nezáživná, ale na druhou stranu těch pokladů, co se mezi harampádím (jako třeba dětské hračky, staré oblečení, sušené myši, umyvadlo a další) našlo! No uznejte sami. Jedna truhla, jeden námořní kufr (který bude sloužit jako stolek v novém obýváku, jen to ještě není doma nějak dořešené, ale to se poddá), dvě oldschoolová rádia, která budou dělat parádní retro prvky v ateliéru a v neposlední řadě velmi zajímavá komunikace jedné malé střapaté holčičky s kamarádkami :-) Myslím, že jednou budou mít ty dopisy fakt cenu.

Bohužel ani jedno z rádií nefunguje. A mé šikovné ručky jej bohužel neumí opravit. Jenže když něco hodně chcete, tak si osud vždycky najde nějakou cestičku a stejně tak to bylo i nyní. Dostalo se mi do ruk (rukou?) super retro rádio Philips.

A je boží J Vypadá opravdu dobře, no uznejte sami.

Je docela malé, což je dobře, místa není nikdy nazbyt, ale hraje opravdu dobře. Až nečekaně dobře a čistě, přiznám se, že jsem takový výkon nečekal a mile mě překvapil :-)

Ovšem ne vše je potřeba dávat do retro dizajnu. I když sluchátka, které měl Otík ve Vesničko má středisková, jsou stejně legendární, jako hlavní hrdina a jeho „Beroun“ , tak tam přeci jen fandím klasickému, modernějšímu pojetí J

A co Vy? Máte doma nějaký retro kousek? Ať už moderní s retro dizajnem, nebo opravdový, který stále používáte? 

A víte co, my nestárneme, stáváme se RETRO! A retro je boží, takže si se stárnutím nelamte hlavu.