Opalovací krémy - hrozí nám nebezpečí?

Krásný den všem,

dost bylo odlehčených videí jen tak pro zábavu, dnes se vrhneme na něco mnohem serioznějšího a na kosmetiku, protože to je přecejen hlavní účel blogu :).

V posledních pár letech se na nás ze všech stran valí informace, jak jsou opalovací krémy škodlivé, jak jejich složky způsobují rakovinu, v lepším případě alergie a na druhé strany názory, bez namazání SPF 50 nechoďte ven nebo umřete na rakovinu kůže, nevystavujte se vůbec slunci a hlavně se před ním chraňte. V postoji na celou tuhle mediální bublinu se neshodnou kupodivu ale ani odborníci. Já se vám ted pokusím napsat svůj laický názor na věc, jak se chovám já (což neberte nutně jako návod, je to pouze a jen můj postoj) a přidat pár podložených fakt.

Slunce je nejen životadárné, ale také samozřejmě nebezpečné. Nicméně přiměřený pobyt na slunci (to neznamená opékání na přímém slunci v poledne), je pro zdraví nezbytný, protože stimuluje tvorbu vitamínu D, který naopak, jak vědci dokázali, působí proti vzniku rakoviny. Překážkou v procesu tvorby vitamínu D se zdají být krémy s ochrannými faktory, které odrážejí UV záření, čímž vlastně kůži připravují o její přirozenou obranyschopnost. Můj postoj k téhle věci je takový, že zcela se vyhýbat pobytu na slunci, je jednak hloupost, jednak je to neproveditelné a také nepřirozené. Rozhodně tím ale nemyslím opékat se v poledne bez ochranného krému na přímém slunci. Pokožka je poměrně chytrá a tak, i když se vám teď nezdá, že by se něco dělo, po 40 uvidíte výsledky pravidelného slunění v podobě suché kůže a vrásek. Podle mě je tedy důležité se slunci nevyhýbat, ale pohybovat se na něm s rozumem, tedy pokud nechci použít ochranný krém, půjdu na slunce v našich končinách až kolem 5-6 hodiny a přiměřeně oblečená, pokud se na slunci pohybuji v době, kdy je nejsilnější, tedy mezi 11 a 15 hodinou, pak se chráním krém s UV filtry, mám pokrývku hlavy a sluneční brýle.

Dalším oříškem, ve kterém se odborníci neshodují a je často polemizovaný, jsou právě zmiňované UV filtry. Tyto filtry mohou být rázu chemického nebo minerálního.  Chemické filtry jsou sloučeniny, které pronikají do pokožky a tam UV záření pohlcují, pokožku tedy chrání před spálením chemickou reakcí, kdy záření přeměňují na teplo. Tyto chemikálie však mají nevýhody, na které bychom si měli dávat pozor. Většina těchto přípravků produkuje volné radikály, které zvyšují poškození buněk a mohou způsobovat změny vedoucí k rakovině. Mohou narušovat hladinu hormonů v těle a v neposlední řadě jsou to nebiologické chemické sloučeniny, se kterými si při odbourávání neumí naše tělo poradit a tak se hromadí v tucích. Konkrétní výčet chemikálií, kterým bychom se měli vyhnout, je k vyhledání na netu, asi je zde nebudu do detailu uvádět, protože pro většinu by to byly pravděpodobně jen nicneříkající názvy. Zároveň bychom se ale neměli chemických filtrů bát a panikařit, spousta výrobců nebezpečné filtry nepoužívá, naopak jsou nahrazeny filtry, které jsou relativně bezpečné.

Minerální UV filtry jsou čistě přírodní látky, pomleté a rozdrcené na jemňoučký prach, tyto částice potom ulpívají na kůži, působí jako malá "zrcátka" a odrážejí tak sluneční paprsky. Jsou tedy rozhodně bezpečnější, než filtry chemické, ale také mají své nevýhody, mají ochranný faktor maximálně 30 (což pro mne úplně nevýhoda není, málokdy použiji vyšší a pokud, tak jen na obličej) a mají většinou bílou barvu a jsou hutnější, takže po namazání jste bílí a můžete se cítit ulepeně. Nevýhodou je také vyšší pořizovací cena. Ve většině těchto krémů je jako hlavní UV filtr použit oxid zinku nebo titanu, ani jeden z nich se nevstřebává do těla. jediné, na co bychom si měli dávat pozor jsou nanočátice, výrobce totiž tyhle prachové částice rozbije na co nejmenší právě kvůli tomu, abychom neměli po krému bílý nádech a aby zvýšil ochranu před UVA zářením, tyto nanočástice však mohou migrovat do tělesných tkání, reagovat s UV zářením a poškozovat buňky.

Tak to byly UV filtry, přiznávám se dobrovolně, že jsem osobně nikdy zvlášt nestudovala složení jednotlivých opalovacích krémů, vždycky jsem se mazala tím, co bylo zrovna po ruce, protože opalováky nepoužívám zas tak často, abych si myslela, že mi to může nějak výrazně uškodit. Vyšší UV filtr používám pouze u moře, budu se ale muset nad svým postojem zamyslet a trochu studovat složení jednotlivých krémů, i když co se týče nanočástic, v Evropě se zatím, dle dostupných informací, neuvádí na obalu, jestli je produkty obsahují, takže to stejně nezjistíme. Co se týče chemického složení a chemických UV filtrů, tam si můžeme jednotlivé složky prostudovat.

Možná by se ještě slušelo zmínit, že kvalitní krém by měl obsahovat ochranu před UVA i UVB zářením, UVA dlouhovlnného záření dopadá na zemský povrch většina, UVB je středněvlnné a způsobuje akutní i chronické poškození kůže, nicméně obě záření stimulují syntézu vitamínu D (tvoří se při vlnové délce okolo 300nm).

Zajímavých je také pár omylů, které jsou poměrně rozšířené a většina lidí jim věří, ačkoliv si jimi můžeme i uškodit. Já osobně jsem například většinou před pobytem u moře navštívila párkrát solárium z toho důvodu, abych se pak u moře hned nespálila, protože jsem hodně světlý typ. Nicméně, nejen, že pobyt v soláriu prokazatelně způsobuje poškození kůže, tak také, pokud už jsme trochu opálení, nedáváme si na spálení takový pozor a tím paradoxně vstřebáváme ještě více paprsků, než pokud jsme bílí a dostatečně se chráníme. Já ale i přesto upřednostňuji lehké opálení, než k moři vyrazím, protože jinak bych tam opravdu trpěla a nemohla bych vůbec vylézt, podle mě pořád lepší 4 návštěvy v soláriu před dovolenou a pak rozumný pobyt na slunci s krémy, než se spálit, to je totiž pro kůži to nejhorší.
Další věc, kterou hodně lidí doporučuje a už jste mi to psali i tady na blogu, je betakaroten. Ládování se betakarotenem ale není vůbec zdravé, oranžový nádech, který po něm totiž získáte, není způsobený "opálením", nýbrž hromaděním provitamínu A v těle, což může v extrémních případech vést až k poškození jater.
Poslední věcí, kterou bych chtěla zmínit je ochranný faktor, znám lidi, co se zběsile mažou padesátkou a bez ní na slunce nevylezou. Je to ale omyl, protože SPF, čili ochranný faktor, označuje hlavně dobu, o kterou se nám prodlouží "bezpečný" pobyt na slunci oproti zrudnutí pleti bez ochrany, tedy ochranné krémy se SPF 30 u moře zcela postačí, 50 je spíše pro lidi s alergií na slunce. Já osobně použiji 50 maximálně na obličej nebo na rty, které mám hodně citlivé a trpím na opary.

Co říci závěrem? Doufám, že jsem vás delším článkem neunudila, je to celé poměrně široký problém a je těžké najít pravdivé informace ve změti poplašných zpráv typu "vylezete na slunce a umřete" nebo "namažete se krémem se SPF a umřete". Podle mě to chce zlatou střední cestu, tedy slunit se rozumně, chránit se rozumně, mazat se s rozmyslem a nelézt se opékat v poledne. A jak to vidíte vy?